Náhrada kloubu

Endoprotéza

Nejčastěji prováděné kloubní náhrady na našem pracovišti, jsou náhrady kloubů kyčelních a kolenních. Důvodem k implantaci kloubní náhrady je v největší míře artrosa, tedy poškození chrupavky kloubu. Endoprotézy se používají i u kloubů ramenních, loketních, hlezenních a drobných kloubů prstů.

Náhrada kloubu kloubem umělým je pacientům nabízena ve chvíli, kdy je jejich vlastní kloub poškozen úrazem nebo zánětlivým či degenerativním procesem vysokého stupně ( 3.-4.stupeň artrózy). Takovéto poškození obtěžuje pacienta v běžných denních činnostech, kloub je velmi bolestivý, nelze se spolehnout na jeho nosnost, kloub je často oteklý a naplněný výpotkem.

Vzhledem k charakteru diagnóz, které operace vyžadují, jsou bezmála všichni pacienti ve vyšší věkové kategorii a o schopnosti podstoupit rozsahem skutečně zatěžující operace nerozhoduje jejich věk, ale závažnost přidružených chorob. Navíc s přibývajícím věkem a omezenou pohyblivostí přibývají nejen již zmíněné přidružených choroby, ale i míra nadváhy, která je pro pooperační rehabilitaci i mechanickou životnost endoprotéz mnohem nebezpečnější.

/

Typy umělých kloubů

Rozlišujeme dva základní typy endoprotéz - cementované a necementované. K fixaci cementovaných endoprotéz do kostí je používán tzv. kostní cement, někdy s přísadou antibiotik zatímco u necementovaných EP je protéza spojena s kostí jejím postupným prorůstáním do speciálně upraveného povrchu endoprotézy. Hybridní typy endoprotéz pak mají jednu komponentu cementovanou a druhou necementovanou. Každá z těchto skupin endoprotéz má své odborné indikace a nedá se v žádném případě říci, že necementované endoprotézy jsou lepší, protože jsou používány kratší dobu a jsou modernější. Rozlišují se i různé tvary jednotlivých komponent endoprotéz. Tyto se volí podle individuálních anatomických poměrů a tvarů kloubu u různých pacientů. Opět se ve většině případů nedá konstatovat, že některý typ, tvar či výrobce endoprotéz je lepší a jiný je špatný. Volba použitého implantátu vychází z anatomických poměrů , které se mohou u každého pacienta lišit a ze zkušeností operatérů toho kterého pracoviště s endoprotézami různých výrobců.

Operace

Před operací je důležité provést důkladné celkové vyšetření pacienta, a to jednak k prevenci možných komplikací při a po operaci, jednak k vyloučení jakékoliv infekce v organismu.  Vlastní operace je velký zásah do organismu, proto je po operaci pacient na krátký čas většinou přeložen na JIP ( jednotku intenzivní péče), kde jsou monitorovány jeho základní životní funkce a po jejich stabilizaci je přeložen zpět na standardní oddělení. Pacient je postaven většinou 3. pooperační den a začíná s nácvikem aktivního pohybu a intenzivní rehabilitací. Odborná rehabilitace je po tak závažné operaci velmi důležitá. Optimální rehabilitační postup zahrnuje již předoperační péči - nácvik chůze o berlích, cvičení k zapínání, protahování a posilování různých svalových skupin, které pak pacientovi významně ulehčí pobyt v nemocnici a první pooperační fáze rekonvalescence. Délka pobytu v nemocnici se různí. V každém případě je velmi důležité věnovat se rehabilitaci i po propuštění z nemocnice, ať již pacient využije možnosti komplexní lázeňské léčby nebo se věnuje rehabilitaci ambulantně.

"